NEDĚLE, 1. ČERVENCE:
Večeře: Holarská bramboračka
Autobus přijel okolo 12 hodiny. Zde nás přivítali vedoucí a my jsme si začali vybírat stany. Hned jsme se zabydleli. Začali jsme se seznamovat s nováčky. Asi za 3 hodiny přišel kamelot s novinami. Psali v nich, že v Československu se zavádí elektrický proud, a také tam bylo o soutěži ve zdolání pěti nejtěžších osmitisícovek (např. Mount Everest). Poté bylo svoláno zasedání naší obce Holary. Bylo rozhodnuto, že se této expedice zúčastníme. Poté jsme se rozdělili do 5 spolků (Fotbalisti, Sokolové, Hasiči, Myslivci, Rybáři). Vyplnili jsme přihlášku v češtině a v angličtině a odeslali ji na adresu mezinárodní horolezecké federace. Po večeři za námi přijel organizátor soutěže Josef Zimmermann s oznámením, že jsme byli přijati. Dostali jsme jízdenky a odjeli vlakem ve spacích kupé.
PONDĚLÍ, 2. ČERVENCE, VÝSTUP NA ANNAPURNU
Snídaně: Kynušky s džemem z místního ovoce, tibetský čaj
Oběd: Jačí kostky na zelenině s těstovinovou oblohou
Večeře: Mount-vuřt
Ráno vlak zastavil v Dillí. Měli jsme chvilku na přestup, pročež jsme si při rozcvičce protáhli ztuhlé údy. Poté jsme přestoupili do vlaku, který nás odvezl do Lhasy. Tam jsme museli sehnat povolení od všech úřadů, abychom mohli zahájit výstupy na Annapurnu, Nanga Parbat, Lhotse, K2 a Mount Everest. Bylo to velmi náročné, protože pro každé povolení bylo třeba splnit nějaký úkol a pro některá povolení jsme museli nejdříve získat několik jiných povolení. Po poledním klidu jsme připravovali kulturní představení, při kterém jsme měli ukázat, jak zabalit batoh na Sněžku, vázat uzly, jak vypadali turisté před 100 lety a jak budou vypadat v budoucnu. Na závěr jsme vymýšleli básničky o slastech a strastech horolezectví.
ÚTERÝ, 3. ČERVENCE, DOBYTÍ ANNAPURNY
Snídaně: Kynušky s jačí paštikou, tibetský čaj
Oběd: Yettiho tlapky v trojobalu, vykopávky
Večeře: Sladké sněhové koule s tajemstvím
Po probuzení našimi tibetskými hostiteli jsme měli velmi netradiční rozcvičku, při které jsme zkoušeli, jaké je to být němí a písničku Pec nám spadla hrát rukama. Poté byla vyhlášena hra na sběr a škrábání brambor. Nejdříve jsme museli najít pole, kde domorodci brambory neboli vykopávky pěstují a poté jsme je přesvědčili, aby se s námi o kus úrody rozdělili. Souhlasili teprve, až když jsme jim slíbili, že je pozveme na oběd. Poté jsme šli do lesa, kde se hrálo na schovávanou a hledali nás tibetští mniši. Před obědem přišli tibetští domorodci i s rodinami a hojně u nás poobědvali. Jsme velmi natěšení na večerní Superdup. Po poledním klidu jsme se vydali na náročnou cestu do ledové jeskyně těsně pod vrcholkem Annapurny. Tam jsme měli za úkol posbírat ztracené posvátné sošky. Této hry se zúčastnili také vedoucí a praktikanti. Po hře jsme se shromáždili u stožáru, kde začala taneční soutěž Superdup aneb Vedoucí tančí pro vás. Této soutěže se zúčastnilo šest párů z vedoucích a praktikantů + kuchařka. Porota, kterou jsme tvořily my děti, byla velmi vstřícná, a tak hodnotili kladně. Bohužel musel jeden z párů vypadnout a tím párem byl Pavel a Eliška. Počasí nám moc nepřálo, tak jsme museli ulehnout do svých spacích kupé o něco dříve.
STŘEDA, 4. ČERVENCE, VÝSTUP NA NANGA PARBAT
Snídaně: Pákistánské čapáty s taveným sýrem, čaj
Oběd: Hovězí biftečky po indicku, rýže
Večeře: Vysokohorská zeleninová směs
Ráno jsme dojeli vlakem do další země – Pákistánu, kde nás chtěli naverbovat do Pákistánské armády. Ti, kdo se nechali naverbovat, měli speciální vojenskou rozcvičku, ostatní měli protahovací aklimatizační rozcvičku. Poté jsme si dali výbornou snídani a uklidili svá kupé. Jelikož se chystáme na výstup na horu Nanga Parbat, tak jsme se museli naučit uzle. Po uzlovém výcviku byl chutný oběd a pak začal polední klid. Poté jsme šli do lesa, kde bylo vymezené místo pro další hru. Po dvojicích jsme hledali papírky naší barvy, které byly nejdále metr od trojúhelníku. Trojúhelníky nebylo lehké najít, byly totiž z rýže, šišek, rostlin, klacků apod. Po skončení hry jsme se vrátili do tábora, kde nás vedoucí učili, jak bychom měli správně balit batoh na vandr dříve zvaný čundr. Jirka a Ivoš ale neměli ledajaký batoh, ale usárnu a batoh z 1. světové války. Bylo to chytře vymyšlené až na pár výjimek. Ivčána to vzala s dobou a ukázala nám pořádnou krosnu! Když bylo batohomanii konec, sedli jsme si k táboráku. Večerka byla ve 22:00.
ČTVRTEK, 5. ČERVENCE, VÝSTUP NA NANGA PARBAT
Snídaně: Kynušky s jačím sýrem, tibetský čaj
Oběd: Vykopávkové knedlíky s uzeným zakázaným masem, zelí
Večeře: Buddhova topinka
Jelikož ráno pršelo, vedoucí nám nedali rozcvičku. Dopolední hry se konaly kvůli špatnému počasí v jídelně, byly to hry spíše na přemýšlení. Dále následoval oběd – čočková polévka a plněné bramborové knedlíky! Po skvělém a výtečném obědě jsme si užili odpolední klid a poté jsme šli na nástup, kde jsme se dozvěděli, že pro další hru budeme potřebovat uzlovačky a šátky. Bohužel nás postihla sněžná slepota a pouze jeden člen výpravy nás mohl dovést zpět do tábora, abychom se vyléčili. V družince jsme se všichni navázali do vláčku pomocí dračího uzle, oči jsme si kromě prvního člena museli zavázat šátkem. Po cestě nás čekalo asi šest stanovišť. Na prvním jsme si měli předat mýdlo, dále jsme měli jít pozadu, uvázat ambulantní uzel poslepu atd. Jako první jsme vyrazili my Rybáři a první jsme také dorazili, ale skončili jsme na 2. místě.
PÁTEK, 6. ČERVENCE, DOBYTÍ NANGA PARBAT
Snídaně: Čínský rudý šátek, tibetský čaj
Oběd: Smažené asijské květy, vykopávky
Večeře: Mlska malého Dalajlámy s kakaem a skořicí
Vzhledem k tomu, že ráno bylo mokro, rozcvička se nekonala na louce, ale v lese. Běhali jsme do kopce a zpátky. Hrozně nás potom bolely nohy. Po rozcvičce nastalo čištění zubů a snídaně. Když snídaně byla dojedena, pádili jsme si uklidit stany. Pak nás vedoucí informovali, že se nám během noční bouře rozkutálely kyslíkové bomby a my je musíme najít, jenže máme omrzlé ruce, takže si máme vzít rukavice. Ve dvojicích jsme se tedy vydali hledat balónky, když jsme nějaký našli, tak jsme ho museli v té dvojici vzít mezi lokty, přitisknout mezi sebe a odnést ho do tábora. Po hře byly vyhlášeny výsledky. No a dále následoval oběd. Po obědě jsme vytvářeli naše vlajky v družinkách. Když skončil polední klid, byla na řadě hra. Celý tábor se přesunul až k německým hranicím. Naším úkolem bylo propašovat do Pákistánu potraviny a výstroj. Vždy 2,5 skupinky byli pašeráci a ostatní celníci. Pašeráci měli za úkol propašovat modré lístečky přes hranice. Lístečky mohli schovávat kamkoli do svých oděvů, ale nesměly se dotýkat kůže. Celníci pašeráky chytali a mohli je prohledávat jen 30 sekund. Poté je museli pustit. Pokud pašerák přinesl lísteček za hranice, získal bod pro svou družinu. Pokud celník přinesl nalezený lísteček, získal taktéž bod. Po 15 minutách se skupinky vyměnily. Zapojili se i vedoucí. Pak následovala večeře a Superdup. Na programu byl tentokrát rokenrol. Ačkoliv to všechny mrzelo, vypadla Ivčána s Kubou.
SOBOTA, 7. ČERVENCE, VÝSTUP NA LHOTSE
Snídaně: Loupané kynušky s mákem, tibetský čaj
Oběd: Loupané kynušky s mákem, tibetský čaj
Večeře: Sekané žížalky nasladko
Po dobré snídani a bodování následuje hra. Vedoucí nás rozestavěli po cestě. Hra byla na způsob štafetového běhu. Naším úkolem bylo donést zprávu z jednoho kláštera do druhého. Zpráva zněla: Tibetské náhorní plošiny trpí nedostatkem vody. Vydejte se ji hledat pomocí starých map. Tuto zprávu pošeptali vedoucí prvním pěti lidem z každé skupinky. Ti se rozeběhli k dalšímu členu svojí skupinky a pošeptali zprávu. Tak to šlo pořád dokola. Polední člen každé skupinky napsal zprávu na papír. Vedoucí pak zprávy vzali a hodnotili. Moc jsme se zasmáli, protože každé družince vyšla jiná zpráva, např.: Mnich běží po ulici bez vody nebo: národní svazky. Zprávu nejbližší originálu jsme měli my Fotbalisti. Poté následoval oběd. Polední klid byl ukončen dříve než normálně. Po poledním klidu jsme si připravili batoh, do kterého jsme si dali svačinu, pití, pláštěnku a peníze. Po velké přípravě (fyzické i psychické) jme mohli vyrazit. Po cestě jsme podle staré mapy hledali dva prameny. Byl to dost těžký úkol, zvláště pro ty, kteří zde byli poprvé. Nakonec jsme ale našli studánku na Milštejně a dále pak sirný pramen. Domů jsme dorazili kolem sedmé hodiny a pak jsme vyčerpaní ulehli do našich bivaků.
NEDĚLE, 8. ČERVENCE, DOBYTÍ LHOTSE
Snídaně: Slavnostní kynuté pečivo s máslem, tibetský čaj
Oběd: Co yettiové nesežrali
Večeře: Mount-vuřt na hůlce
Po ranní očistě a snídani jsme dodělávali vlajky a křesla. Poté byl náš tábor přepadem tlupou yettiů a my jsme museli utéct. Přemoct jsme je mohli pouze pronikavým hvízdnutím na píšťalku, která však visela na stožáru, pod nímž si yettiové ustlali. Nakonec jsme je ale zdárně přemohli. Kolem 12:00 následoval dobrý oběd z toho, co yettiové nestihli sežrat. Po obědě nastal polední klid, který trval déle, protože byla neděle a v neděli se nedělá. Po poledním klidu se konala tibetská olympiáda. Vedoucí nám rozdali kartičky, na které jsme dostávali razítka za úspěšné vykonání disciplíny. Disciplíny byly např.: skok z lyží, krasobruslení, překonání hlubokého sněhu ve sněžnicích, jízda na snowboardu, slalom apod. Večer následovalo vyhlášení olympiády a pak večeře. Po večeři bylo volno a pak večerka.
PONDĚLÍ, 9. ČERVENCE, VÝSTUP NA K2
Snídaně: Kynušky s exotickým ovocem, tibetský čaj
Oběd: Žížalky v celku se zeleninovou omáčkou
Večeře: Messnerova polévka, horolezecké jednohubky
Ráno nás všechny vzbudila Eliška s Blankou a že půjdem vzbudit vedoucí. Potichu jsme udělali před jejich stany řadu a pak, jakmile jsme slyšeli, že některý vedoucí ve stanu šramotí, všichni najednou jsme ho pozdravili, „Dobré ráno, Piňďo, Dobré ráno, Křečku, Dobré ráno, Radko“ atd.). Dopoledne jsme hráli hru a museli jsme vyluštit text, který byl napsaný tibetským písmem. Abychom ho dokázali přečíst, museli jsme běhat do zahrady kláštera Taj-Gongo, kde byly lístečky, na kterých bylo tibetské písmenko přeloženo do češtiny. Při tom nás ohrožovali posvátní hadi neboli nágové. Naštěstí měli svázané nohy, takže nás jen tak nedoběhli. Po ukončení hry jsme se vrátili do tábora, kam přijel Dalajláma, vyzkoušel křesla, která jsme mu vyrobili, ale nakonec si s námi sedl do jídelny a společně jsem obědvali hůlkami. Odpoledne přišel vedlejší tábor neboli veverčáci a dali jsme turnaj ve fotbale. Veverčáci prohráli proti našim družstvům, ale když hráli vedoucí táborů, tak vyhráli pro změnu veverčáci. Večer se konalo třetí kolo soutěže Superdup, vedoucí tančili břišní tance, všem to opět moc šlo, ale nejméně hlasů nakonec získali Hanka s Michalem.
ÚTERÝ, 10. ČERVENCE, VÝSTUP NA K2
Snídaně: Kynušky s jačím sýrem, tibetský čaj
Oběd: Steaky v čínské rudé omáčce, knedlík z kynušek
Večeře: A je to!
Po budíčku, rozcvičce a snídani byla vyhlášena soutěž, kdy jsme museli najít jednotlivé členy družinky ztracené v mlze. Když jsme se našli, upevnili jsme se na spojovací lano a rozluštili zprávu, která říkala, že se máme schovat před lavinou do týpí. Pak jsme hráli přetahovanou, neboť laviny stále padaly a pouze prvnímu z nás se podařilo zachytit se stromu. Odpoledne nás přijel navštívit horolezec Láďa, který nám vyprávěl o horolezectví.
Takže o ski-alpinistických lyžích, sněžnicích, cepínu, rozkládací lopatě, skobě, pipsu a o dlouhé, hubené tyči, se kterou se hledají lidé v lavině. Potom nás čekal těžký úkol – uvařit si večeři. Každá družina dostala kotlík, 2 gulášovky, cibuli, 4 buřty a tři sirky. Museli jsme si připravit ohniště, uvařit polívku a nakonec po sobě uklidit tak, aby nikdo nepoznal, že tam byl oheň. Kvalitu jídla hodnotila kuchařka Hanka. Večer jsme seděli u táboráku a zpívali.
STŘEDA, 11. ČERVENCE, DOBYTÍ K2
Snídaně: Čínský rudý šátek, tibetský čaj
Oběd: Horolezecká pochoutka do batohu
Večeře: Sladké sněhové koule s překvapením
Ráno jsme vstávali dříve než obvykle, neboť nás čekal výlet na Hvoz neboli K2. Než jsme vyšli, vedoucí zkontrolovali, jestli se umíme zabalit podle toho, jak jsme se to první dny učili. Cesta byla dlouhá, takže už v Krompachu někteří z nás začali pojídat občerstvení. Rozhledna na Hvozdu se naštěstí rychle přibližovala. To jsme ale ještě nevěděli, že nás na posledním kilometru čeká náročný výstup. Připadali jsme si jako na skutečné K2, na cestě byly velké kameny a občas spadla nějaká lavina (laviny nám dělal hlavně vedoucí Pavel, a když začalo pršet, tvrdil, že sněží). Když jsme vystoupili na Hvozd tak ale opět svítilo sluníčko. Vylezli jsme na rozhlednu a pak se pod ní také vyfotili. Dolů to bylo z kopce, takže se šlo lépe. Do tábora jsme dorazili před večeří, poté jsme měli chvíli volno. Spát jsme šli brzy, jelikož jsme byli zmoženi.
ČTVRTEK, 12. ČERVENCE, VÝSTUP NA MOUNT EVEREST
Snídaně: Kynušky s džemem z místního ovoce, tibetský čaj
Oběd: Obalované Yettiho tlapky, vykopávky
Večeře: Le-čo-schle-bem
Po snídani se konala soutěž ve škrábání vykopávek. Poté jsme se vydali do lesa, kde nám vedoucí rozdali krepáky – každá skupinka měla jinou barvu. Proužek krepáku jsme si uvázali kolem ruky nebo kolem pasu. A pak mohla začít hra na válku klášterů. Na vymezeném území jsme běhali a snažili se strhnout pásek protivníka. Komu byl stržen pásek, vypadl. Hra nás velmi bavila, tak jsme si ji pak dali ještě proti vedoucím – vedoucí měli krepáky a my jsme je honili. Byli jsme ve velké přesile, takže jsme vedoucí zcela rozdrtili. Odpoledne jsme však museli zbořené kláštery opravit. Vedoucí umístili za fotbalovou bránu tři ešusy s lístečky: KÁMEN, DŘEVO, JÍL. Naším úkolem bylo přenést co nejvíce lístečků přes nebezpečné území mezi bránami, které hlídali vojáci. Když jsme nashromáždili dostatek lístečků, stavěli jsme z nich různé části kláštera (např. cely, hospodářská stavení, chrámy, studnu atd.). Večer se konalo čtvrté kolo Superdupu – na programu bylo paso doble. Pinďa byl indisponován, takže místo něj tančil s Karolínou Kuba – ti také ze soutěže vypadli. Těšíme se na finále, prý budou oba páry tančit současně dva tance.
PÁTEK, 13. ČERVENCE, VÝSTUP NA MOUNT EVEREST
Snídaně: Kynušky s medovým máslem, tibetský čaj
Oběd: Vykopávkové knedlíky s uzeným zakázaným masem, zelí
Večeře: Nepálský mls
Dopoledne jsme se vydali hledat podle mapy pět tibetských mnichů. Našli jsme je celkem snadno, horší bylo, že mnichové mluvili starou tibetštinou, takže jsme jim nerozuměli. Pak jsme ale zjistili, že říkají písmena a že to bude asi nějaká šifra. Písmena jsme si zapsali a šli hledat dalšího mnicha. Když jsme všechny obešli, dali jsme se do luštění. Zpočátku jsme vůbec nevěděli, jak na to, ale pak nám došlo, že stačí srovnat správně řádky pod sebe. Šifra zněla takto: BĚŽTE DO KUCHYNĚ A PŘINESTE SNÍH. Jedna skupinka nastříhala z papíru vločky, jiná přinesla v ešusu vodu (= sníh, jen v jiném skupenství) atd. Odpoledne se konaly závody psích spřežení. Každá skupinka si vyrobila saně, jeden člen nasedl do saní a ostatní představovali psy. Poté jsme museli projet trasu na čas a plnit různé úkoly (napojit žíznivé psy, uniknout hladovým horalům atd.). Pak následoval ještě rychlostní závod všech spřežení najednou. Před večeří nás vedoucí školili po skupinkách v azimutech.
SOBOTA, 14. ČERVENCE, DOBYTÍ MOUNT EVERESTU
Poslední den nás čekala náročná vysokohorská azimutovka. Než jsme vyrazili, měli jsme si na barevný papír napsat naše největší přání. To jsme pak uložili do baťohu, spolu s holinami, čepicemi, rukavicemi a další potřebnou výbavou. Každá skupinka dostala buzolu, vycházeli jsme po 15 minutách, Po cestě jsme plnili úkoly, jako např. přejít v holinkách bažinu, přelézt potok po laně, nést zraněného, uvázat každý člen skupinky tři uzle. Nejtěžší ale bylo předběhnout Hillaryho, který už byl těsně pod vrcholkem Mount Everestu. Nakonec se nám to ale podařilo, protože Hillary se zamotal do lana. Na vrcholku jsme pověsili svá přání a vyfotili se. Odpoledne jsme dostali táborová trička a nastalo další focení. Poté přišel Josef Zimmermann a předal starostovi šek na 100 000 australských dolarů. Před večeří se konalo poslední kolo Superdupu, tancovala se polka a disko, páry to však předem nevěděly, takže si nemohly nic nacvičit a musely improvizovat. Nakonec Honza s Gabčou porazili Blanku s Ivošem (těsně o osm hlasů). Večer nás čekal poslední táborák, návrat do Hollar a velké překvapení, neboť v naší vesničce byla slavnostně rozsvícena první pouliční lampa. A co se nám líbilo úplně nejvíce – že jsme mohli v noci spát pod širákem.
NEDĚLE, 15. ČERVENCE, NÁVRAT DOMŮ
Snídaně: Sladký propletenec, tibetský čaj
Oběd: Polévka maďarského horolezce
Po výborné snídani jsme se dali do balení. Kolem jedenácté hodiny byl ještě svolán poslední nástup, při kterém nám vedoucí rozdali různé dárky a také poslední vydání Sokolských listů. Tam jsme se bohužel dočetli, že tibetský úředník špatně napsal název naší vesničky, a tak je za vítěze považován Hillary, a ne Hollary. Šek nám ale naštěstí už nikdo nevezme. Už se všichni těšíme domů, tak za rok zase ahóóój!
