Středověk neskončil… středověk trvá, A. D. MMXXIII
V létě 2023 nalezli archeologové v tábořišti pod Luží vzácnou a v historii zapomenutou Kroniku dolnosvětlou. Sice se nejedná o žádnou bichli, ale pojednává o dosud nepopsaných událostech, které mění český středověk, jak ho známe. Popisuje vzestup a tragickou smrt posledního Přemyslovce Václava III. a zápas o českou korunu mezi šlechtici doma i ze zahraničí. Začtěte se s námi do zažloutlých stránek dějin a poznejte, jak si děti ze současnosti poradily se životem ve středověku!
První den, neděle 2.7.2023
Poté, co jsme přijeli, zabydleli jsme se do našich komnat. Když jsme si vybalili, byli jsme přivítáni a začalo několik nudných hodinJ. Po těchto nudných hodinách sem přišli hosté, ale nebyli to obyčejní hosté, byli to zástupci z různých rodů. Rody byly: Řezáči z Hrobu, Haranti z Polžic, Smíchové ze Smíchova, Flekové z Nohavic a Flaškové z Pardubic. Vybírali si nás podle různých kritérií, jako například hygiena, víra, inteligence, ale také podle peněz, abychom jim pomohli se sblížit s králem. Poté, co jsme byli vybráni, přišel král Václav III., který si dal víno a my jsme se mu museli poklonit. To by nebyl normální den, aby se něco nestalo. Navštívil nás císař z Německa, protože chtěl po Václavu III. kus země a 1000 hřiven stříbra. Pokud mu to nedáme do rána, napadne nás. Při tom nám také rozbil skleničku.
Řezáčové z Hrobu
Druhý den, pondělí 3.7.2023
Ráno nás probudila Danča hlasitou sirénou. Po obvyklé snídani na nás zaútočil Albrecht, německý císař, jenž si přišel vybrat dluh, který u něj Václav III. měl. Jejich hlavní zbraní byl katapult, takže jsme se jim snažili brát náboje (tenisáky), aby na nás nemohli útočit. Albrechtův útok jsme naštěstí úspěšně odrazili, ale slíbil, že se ještě vrátí. Po obědě jsme všichni napsali pohledy pro rodiče, abychom je ujistili, že se tady máme dobře. Na celé odpoledne jsme měli jediný úkol – vymyslet si své rodové erby, na které jsme umisťovali předměty či zvířata charakteristická pro naše rody, a vše jsme sladili s naší rodovou barvou. Vymýšleli jsme také příběh, jak erb vznikl a proč má zrovna náš rod takový název. Všechna představení se povedla, a tak měla porota těžkou práci s posuzováním. Nakonec vyhráli Flaškové z Pardubic a my, Flekové z Nohavic.
Tady je zkrácená verze našeho představení: Byl jednou jeden král, který si jednou při večeři pokydal své nejoblíbenější kalhoty. Naštval se a flekaté kalhoty vyhodil z okna, kde je našel chudý rolník. Z kalhot vypadl měšec zlaťáků, za což si koupil panství a titul šlechtice. Svůj rod pojmenoval Flekové z Nohavic. Rolník si však chtěl bojem získat další území, což ho stálo hlavu. Zůstaly po něm jen dvě dcery, jež se tedy snaží vyhýbat bojům a vítězí inteligencí a rychlostí.
Jelikož se předvádění našich výkonů protáhlo, k ohni jsme šli jen na chvíli a potom už jsme šli spát.
Flekové z Nohavic
Třetí den, úterý 4.7.2023
Ráno jsme museli zachraňovat převrhnutý vůz s bramborami, které jsme následně museli oškrábat. Bohužel nám škrábání šlo pomalu a skončili jsme na třetím místě, což je pro nás velký úspěch. Dopolední týmová hra byla luštění tajenky. Tématem byli Přemyslovci. Museli jsme běhat po okolí tábora a sbírat informace do tajenky. Také jsme seznamovali nové táborníky s okolím tábora. Po květákovém obědě jsme měli soutěž na jednotlivce. Náplní odpolední hry bylo převést co nejvíce hodnotného zboží do určitých měst. Cestu komplikovali lupiči, kteří zboží loupili a následně prodávali. Blíže k večeru se hrály tři zápasy Gorky morky, které dopadli vítězstvím Fleků z Nohavic (15:3), Smíchů ze Smíchova (10:9) a Fleků z Nohavic (20:9). Zápas Flekové versus Haranti jsme zahráli lépe než Flekové, ale bohužel jsme proti nim prohráli. Na večerním nástupu jsme interní poštou dostali dopis, že se máme dostavit na hrad Oybin, kvůli mírovému dekretu mezi Albrechtem a Václavem. Večer jsme strávili u krátkého táboráku.
Naše hlášky:
Bára – Já nevím.
Matěj – Nechce se mi běhat J.
Honza – Zamiloval jsem do se Radkova krásného hlásku.
Petr – Líbil se mi Vandin labutí úhyb.
Vanda – Headshot! J
David – Zandal jsem to.
Jáchym – Gorka je skvělá hra!!!
Tonička – Ten květák byl moc dobrej! (nejím květák)
Tonda – Já to nechci dělat.
Ondra – Vanda to zandala.
Haranti z Polžic
Čtvrtý den, středa 5.7.2023
Hned ráno nás přivítala Míša se svojí originální rozcvičkou: chytáním batohu. Čekala nás totiž dlouhá cesta plná útrap a bolesti. Po výborné snídani a po kontrole zavazadel jsme dostali tréninkové pergameny, abychom si nacvičili, jaké to je přenášet důležitou zprávu. S nimi jsme vyrazili směrem na Oybin. Poté co jsme zdolali všechny nástrahy počasí a vedoucích (jako třeba cvičné oblékání pláštěnek), jsme konečně dorazili na Oybin. Král všech poslů, Vašek, nás tam očekával s opravdovou mírovou smlouvou pro krále Václava III. a císaře Albrechta. Jaký rod však bude mít tu čest donést smlouvu na místo a zvěčnit na ní své jméno? To se mělo ukázat v následující hře. Předáváním tréninkového pergamenu pod nohama za co nejkratší čas. Co ale nikde nebylo řečeno stav pergamenu na konci. Proto jsme nedbali na kvalitu, samozřejmě jsme vyhráli. Po této geniální výhře následovala velká pauza, oběd – houska, rohlík, přesnídávka. Když jsme dojedli, dostali jsme zprávu, že dorazil král. Na nic jsme proto nečekali a došli na smluvené místo. Poté, co jsme se poklonili a přivítali krále Václava III., předal Albrechtovi 1000 hřiven stříbra a ten mu za to přenechal část Polska. Náš tým se ještě podepsal na smlouvu a vše bylo stvrzeno. Král nás poté vyzval, abychom se prošli po jeho krásném hradu a vyrazili jsme domů. Pře pokles morálky a únavy jsme do tábora nakonec dorazili a mohli si odpočinout. Snědli jsme Václavovy koule a začali pracovat na získávání glejtů od našich pánů, které jsou potřeba na pasování na páže. Umyli jsme Radkovi nohy. Po večerním nástupu jsme se odebrali
k táboráku. Po chvíli přišel posel, se kterým jsme odešli na slavnostní pasování. Večer jsme se ještě vysmáli těm s nižší hodností a šli jsme po dlouhém dni spát.
Flaškové z Pardubic
Pátý den, čtvrtek 6.7.2023
V osm hodin jsme se probudili do krásného slunného rána. Po ne moc příjemném probuzení (jak bývá zvykem) nás čekal s Verčou pozdrav k slunci. Po dlouhém zdravení jsme se zase rozloučili a upalovali jsme do tábora na moc dobrou snídani. K snídani jsme dostali housku s Václavovou krví (jahodová marmeláda). Po snídani nás čekalo obávané bodování, jak již bývá zvykem. K první svačině jsme měli dostat zelený valoun, od kterého jsme nic nečekali. Po odbytí desáté hodiny se valoun nedovalil a dostali jsme meruňky. Po svačině, ke které jsme nedostali slíbený valoun, jsme si vyzkoušeli vyrobit pražské groše. Groše se skládaly ze čtyř kusů stříbra a jednoho kusu mědi. Stříbro představoval alobal a měď žlutý papírek. K obědu jsme dostali výbornou česnekovou polévku a segedínský guláš. Po dlouhém a klidném poledním klidu se šla hrát Gorka. Hráli vedoucí proti Harantům z Polžic. Vedoucí nečekaně vyhráli 29:4. Poté přišel posel a předal nám utajenou zprávu, kterou jsme museli rozluštit pomocí latinských slov. Při jejich překladu nás honili klášterní psi. Po dlouhém a těžkém luštění jsme šli zpět do tábora na večeři, ke které jsme dostali jídlo pro chudé (bulgur se sýrem). Každý si po večeři doběhl pro pražský groš, aby večer mohl uplatit strážce, který nás pouštěl ke králi, kterému jsme museli říct, co si o něm poddaní a šlechta povídají
Smíchové ze Smíchova
Šestý den, pátek 7.7.2023
Byli jsme probuzeni krásným budíčkem od Radka a zanedlouho byla rozcvička. Krásný kruh kolem tábora a pár dřepů. Pak byla snídaně. Veškeré housky s marmeládou zmizely ze stolu, tak rychle, že byly některé domazány. Po snídani jsme sňatkovali, politikařili nebo… spíše navrhovali výhodné sňatky. Myslím, že jak knězi a poddaní, tak i úředníci a rozvodoví právníci budou mít spoustu práce. K obědu byl trochu řídký segedínský guláš s houskovým knedlíkem. Krátce na to byl svolán nástup, na kterém nás napadla polská vojska, která se pokusila ukrást český erb. Naštěstí byl ale útok polských jednotek odražen a málem ukořistěný erb zachráněn. Toto byl pro nás dostatečný signál k tomu, abychom se trochu procvičili v obraně. Trvalo nám to celé odpoledne. Každý tým narychlo vyrobil nějakou vlajku a chránil malý plácek se svojí vlajkou před útočníky z jiných skupin. Na večerním nástupu jsme se již po několikáté setkali s králem Václavem III. Ten prohlásil, že po napadení českých zemí Polskem vyhlašuje válku Polsku. Než jsme se nadáli, opět jsme leželi v peřinách a čekali na další den, jako vždy.
Řezáči z Hrobu
Sedmý den, sobota 8.7.2023
Hned ráno po budíčku nám začal tvrdý vojenský výcvik, protože království Václava III. napadli Poláci, kteří ho nechtěli jako krále. Po snídani byla vyhlášena hra „Ve jménu krále“, při níž jsme na lístečku dostali jméno naší oběti. Tu jsme museli zabít – dotknout se jí a říct „ve jménu krále“, při čemž nás ale nemohl slyšet nikdo v okruhu tří metrů. Když jsme toho člověka zabili, šli jsme po tom, koho měla na lístečku naše předchozí oběť. Ocenění byli ti, kteří zabili nejvíce lidí, a ti, kteří zůstali poslední naživu. Nejlépe z naší skupiny dopadl Váša a absolutním vítězem se stal Karel, jenž zabil jedenáct lidí a zůstal naživu. Protože tato individuální hra probíhala celý den, hráli jsme při tom i jiné hry. Před obědem jsme museli postavit kláštery a podobné stavby, aby byl Bůh při tažení do Polska přikloněn na naši stranu. I když byly některé týmy díky jejich území v celotáborovce zvýhodněni a my skoro ne, samozřejmě jsme vyhráli. Taky jak jinak. Odpoledne byl v rámci výcviku vyhlášen rytířský turnaj, při němž jsme na jednotlivce běhali po stanovištích a zvládali disciplíny hodné rytířů. Bylo to sedm stanovišť, například lukostřelba, dráha na mrštnost nebo vzájemný šermířský souboj. Po večeři, zatímco ostatní byli u ohně, byli pasováni první tři panošové. Ti, zatím jako jediní, splnili podmínky pro pasování, ale dalším už moc nechybělo.
Flekové z Nohavic
Osmý den, neděle 9.7.2023
Po těžké noci jsme se vzbudili do ještě těžšího rána, byla neděle, takže se nepracovalo. Dopoledne jsme šli na nedělní mši do Zbraslavského kláštera, kde jsme se modlili za válečné tažení do Polska. Na mši nás doprovodil otec svatý a místní jeptiška. Zpívali jsme zde moderní chorál. Po obědě jsme šli navštívit krčmu a malý velice „přátelský“ obchůdek. V krčmě jsme si zahráli různé hry s místními gamblery. Odpoledne jsme si šli poslechnout předmluvu krále, který ji ale bohužel nestihl doříct, jelikož ho zabil vrah. Po smrti Václava III. jsme u něj našli v ruce papírek s indiciemi, kde vraha najít. Na papírku bylo napsáno 5 hospod, které se nacházejí v okolí tábora. V hospodách museli plnit úkoly, za které jsme dostali části skládačky. Museli jsme je všechny splnit a rozluštit, kde se vrah nachází. Po nalezení mrtvoly vraha jsme zjistili, že ho nejspíš zabil markrabě moravský. Tento úkol jsme samozřejmě s obrovským náskokem vyhráli. Pozdě večer jsme šli uctít památku zemřelého krále Václava III. Král Václav III. byl nesen na márách na Pražský hrad. Po poslechu svatováclavského chorálu jsme se smutně vraceli zpět do tábora.
Haranti z Polžic
Devátý den, pondělí 10.7.2023
Pondělní ráno jsme započali nošením brambor z bramborového pole. Kvůli moru totiž nechtěli vesničané dělat svojí práci. Poté jsme se odebrali na výbornou snídani – rohlík se serem (sýrem). Bohužel mor nebyl jediná choroba, která nás navštívila. Lidé se proto báli vůbec vylézat z domů, a tak jsme museli my, i přes všechna nebezpečí, domy zásobovat. Nosili jsme lístečky přes zamořené území a nemoci se nás snažili polapit. Za své zásluhy jsme pak dostali body do individuálního hodnocení (alespoň že tak). V táboře na nás čekal lahodný řízek a další dřina. Po obědě snad poprvé za celý tábor zapršelo. Někteří šťastlivci se dokonce i vysprchovali. Odpoledne jsme zjistili, že daleko za lesem nám schoval Konrád tajný vzkaz. Neváhali jsme a vyrazili kamsi za les. Na místě museli nejprve všechny rody najít dva svitky.
Jeden byl celý plný písmen a na druhém bylo velké písmeno K. Rychle jsme přišli na to, že když se papíry přiloží na sebe a obrátí proti světlu, vyznačí se na nich písmena, ze kterých se složí zpráva. Za mírného deště jsme se vrátili zpátky do tábora. K večeři jsme měli buchtičky se šodó. Po večerním nástupu, na kterém se rozdalo plno pošty, jsme vyrazili na schůzi s Konrádem (jak jsme se dozvěděli ze zpráv). Ten nám oznámil bídnou situaci českého království a jeho plány do budoucna. Pán/paní z jakého rodu se stane budoucím českým králem/královnou?
Flaškové z Pardubic
Desátý den, úterý 11.7.2023
Po osmé hodině ranní jsme se probudili (teda násilím nás vytáhli z našich skromných komnat). Na brzkém ranním nástupu jsme se museli seřadit podle velikosti, a to bez mluvení. Následoval běh mezi stany, poté k bramborovníku (kde jsme se pořádně vydýchali) a nakonec k břízám. Po rozcvičce jsme šli na snídani, na kterou byl rohlík se sýrem. No a na řadu přišlo bodování, které provedla Nela s Míšou. Jako vždy, přišla na řadu svačina. Dovalil se zelený valoun (který se před pěti dny nedovalil, ačkoli byl napsán na královském výnosu). Po sváče byl čas bojovat o hlasy pro našeho šlechtice, aby se mohl stát králem/královnou. Šlo o hlasy od polské strany. Ve hře šlo o nám již dobře známý úkon – obíhání stanovišť. Trik však spočíval v tom, že pořadí jsme si nevolili my, nýbrž červená kostka, nevinně ležící na Vaškově stole. Díky tomu se stalo to, že někdo obíhal tábor třináctkrát (my jsme měli to štěstí, že jen osmkrát). Následoval velmi vydatný (a také chutný) oběd. Dostali jsme dýňový vývar a kuře na kari s rýží. Náš poslední klid nebyl ale takový, jak jsme čekali – musel být zkrácený na úkor etapovky. Na etapovku se doslova nikdo netěšil. Ale přijít to holt muselo. Tak dlouho jsme čekali na osudné údery bubnu, až opravdu přišly. A tak začala (buďme upřímní, ne úplně příjemná) etapovka. Našemu osudu jsme byli postupně vydáni s odstupem 15 minut. Měli jsme jít za papežem Klementem V. a získat jeho hlas. Při (někdo by mohl říct strastiplné) cestě jsme museli plnit úkoly, které prokazovaly sílu naší víry, například jsme vyjmenovávali desatero. Po asi hodině a půl dlouhé cestě jsme došli za papežem na jeho letní sídlo. Byly rozdány odpolední svačiny (jablečné taštičky – velmi chutné). Cesta zpět byla (díky Bohu) příjemnější a taky kratší. Nastal čas večeře, na které jsme dostali chilli con carne. Zábavný, „krátký“ a lehce náročný den byl pak konečně ukončen táborákem a pasováním na panoše.
Smíchové ze Smíchova
Jedenáctý den, středa 12.7.2023
Ráno jsme se probudili za již známého zvuku vařeček třískajících o pokličky a začala rozcvička. S naším vedoucím Radkem jsme oběhly okolí tábora a dřepy samo sebou nesměly chybět. Ke snídani byly chleby s česnekovou pomazánkou. Potom jsme se vydali do skrýše banditů (na ostrůvku), abychom získali zpátky ukradené zboží měšťanů. Když jsme bandity dostatečně zruinovali, vrátili jsme se do tábora, kde nás už očekávalo výborné vepřové s bramborovým knedlíkem a špenátem. Po obědě se odehrálo několik zápasů v Gorce. Až později odpoledne k nám zavítal francouzský král Filip IV. Sličný. Doslechl se prý, že budeme volit nového panovníka, a že je ochotný dát nám jeho hlas. Ne za darmo, samozřejmě. A tak nám dal, jakožto velký milovník umění, za úkol složit o něm báseň a ty dvě nejlepší nakonec svým hlasem opravdu odměnil. Poté byla večeře. Hot dogy plnily žaludky jedlíků opravdu dlouho. Byli tu dokonce tací, kteří jich snědli dokonce 6 či 7. Nakonec jsme zazpívali pár písní u táboráku a šli spát s očekáváním, co zítřek přinese.
Řezači z Hrobu
Dvanáctý den, čtvrtek 13.7.2023
Ráno nás probudily veselé písničky z Dančinného repráku. Když jsme se sešli na ranním nástupu, přemístili jsme se na hřiště, kde na nás čekala rozcvička ve formě hry „Molekuly“. Dopoledne jsme pak dohráli poslední zápasy Gorky. Poté jsme začali utvářet smlouvy s ostatními rody ohledně hlasů o dosazení panovníka na český trůn. Aby toho nebylo málo, vtrhli k nám do tábora Albrecht s Jindřichem, kteří se o českou korunu porvali takovým způsobem, že při tom zranili všechny táborníky. Někdo přišel o oko, ruku anebo o nohu. Tuto zraněnou část těla jsme nemohli používat a museli jsme se obejít bez ní. Oběd nás však všechny zcela vyléčil a vše bylo dobré. Po poledním klidu jsme vyrazili za Albrechtem, abychom získali jeho hlas, aby přenechal korunu nám. Povedlo se. Hlas získaly Řezáčové z Hrobu a Smíchové ze Smíchova. Nakonec nás čekalo už pouze závěrečné uzavření smluv mezi rody. Nám se podařilo prodat za groše všechny naše získané hlasy rodu Harantů z Polžic. Což byla nakonec nejdůležitější smlouva, protože Harantům se podařilo dosadit na trůn svou královnu a my jsme díky konečnému nejvyššímu počtu grošů vyhráli celotáborovku (ale o tom až zítra). Krásným završením dne, hned po korunovaci, bylo pasování sedmi nejstatečnějších dětí do stavu rytířského (šest z nich bylo z našeho rodu Fleků z Nohavic). Pak už jen vyčistit zoubky a spinkat.
Flekové z Nohavic
Třináctý den, pátek 14.7.2023
Ráno začalo již tradiční rozcvičkou. Po rozcvičce jsme na oslavu korunovace nové české královny Judity I. měli ke snídani housky s nutellou. Dnešní dopoledne bylo volnější a pomalu se začaly plnit typické povinnosti pro poslední den, jako je příprava závěrečného táboráku nebo sbírání smůly pro čtyři letošní táborníky, kteří zapalují – Robin, Naty, Vojta a Áďa. Po svačině následovalo vyhlášení nejbohatšího rodu = vítěze celotáborové hry. Umístění se hodnotilo podle počtu grošů vydělaných v průběhu tábora:
1. Flekové z Nohavic
2. Flaškové z Pardubic
3. Řezáčové z Hrobu
4. Smíchové ze Smíchova
5. Haranti z Polžic
Za dosažené umístění dostaly jednotlivé rody zlaté mince (čokoládové ) a my jsme si je spravedlivě rozdělili. Také jsme na památku dostaly ražené pražské groše a diplomy.
Následoval oběd, po kterém proběhl každodenní polední klid, a po něm svačina. Během poledního klidu jsme se postupně chodili podepisovat na lajning do týpí, který Danča opět krásně nakreslila. Po svačině se začala rozdávat táborová trička, která mají letos barvu královskou červenou. Proběhlo již známé focení celého tábora, vedoucích, týmů i nejrůznějších skupinek. Večer proběhl poslední večerní nástup, byla rozdána poslední pošta a také nám bylo oznámeno, že v noci nemá pršet, a proto můžeme spát po širákem. Mnoho z nás si rozestlalo na rozložená tropika a mnoho táborníků si také sundalo plachtu ze stanu a vytvořilo si takzvaný „kabriolet“, ve kterém následně usínali a pozorovali přitom hvězdy. Zároveň jsme sundáním většiny plachet ze stanů trošku pomohli vedoucím se zítřejším bouráním tábora. Den utekl velmi rychle. David a Kuba pomohli dodělat čtyřem zapalujícím pochodně. A když bylo vše připravené, velký závěrečný táborák mohl odstartovat. Jako každý jiný rok se nám podařil kruh přátelství, došlo k předání diplomů vedoucím a oslava úspěšného tábora mohla začít.
Vašek, programák
Čtrnáctý den, sobota 15.7.2023
Tak a tábor se nachýlil ke konci. Ráno jsme se probudili pod širým nebem a rosou na nosech. Jak nám světlo svítilo přímo do očí, tak jsme se probouzeli ještě před budíčkem, který byl k tomu ještě stejně posunutý již na půl osmou, tedy o půl hodiny dříve než normálně. Rychle jsme si zabalili, posnídali formou švédských stolů, a ještě jsme stihli trochu více pomoct vedoucím s bouráním stanů. Čas byl ale neúprosný, a tak se uskutečnil závěrečný nástup, při kterém jsme zhodnotili tábor a stáhli vlajky ze stožáru. Tímto jsme oficiálně ukončili tábor 2023. A teď už jen šup do autobusu a hurá domů!! A do příštího roku zdar!
Vašek, programák
